Oscar jinak

Miluju lidské příběhy. Už od dětství jsem měla hluboké přání je vyprávět. A vyprávět je dobře.

Možná proto mě tolik fascinovaly filmy a vše okolo nich. Pamatuju si, že někdy v šesté nebo sedmé třídě jsem kamarádky pozvala k sobě domů na noční (respektive velmi brzké ranní) sledování přímého přenosu z předávání filmových Oscarů. Tehdy ho vysílala rakouská televize, kterou jsme u hranic chytili na obyčejnou anténu na střeše, a ve mně se při sledování opulentní ceremonie probudila touha být toho všeho součástí.

Tak vzniklo moje první dětské kariérní přání: Dostat Oscara za vyprávění lidských příběhů. Ideálně za režii, případně za scénář. A girl can dream, can’t she?!

Život šel dál. Pro holku vyrůstající v prostředí, kde je nanejvýš žádoucí nevyčnívat, držet se při zemi a žít život tak, aby se o ní pokud možno nemluvilo (ano, malá moravská dědina v devadesátkách), nepřipadala FAMU v úvahu. Takový nesmysl!

Přesto ve mně můj dětský sen zůstal velmi silně: Touha vyprávět lidské příběhy a přání dostat Oscara, které jsem postupně, když mi došlo, že je to jen stěží reálné, změnila na přání se alespoň jednou zúčastnit oscarové ceremonie.

______________

V létě 2023 jsem pracovala s klientkou, která si u mě objednala sérii sebepoznávacích konzultací. Skončila v zaměstnání, chystala se začít hledat nové a přála si udělat další kariérní rozhodnutí tak, aby bylo v souladu s jejími dlouhodobými cíli a hodnotami.

Při jednom ze cvičení, během kterého jsme mapovaly profesní přání z dětství a mládí a já se snažila dát příklad takového přání, jsem se zmínila o svém dětském snu. Jedna nevinná věta, které jsme se společně zasmály.

Jaké bylo moje překvapení, když na konci poslední konzultace, kdy jsme se loučily a klientka mi děkovala, nevytáhla z vysoké štíhlé dárkové tašky, kterou si s sebou přinesla, víno, ale maketu Oscara. Dojalo mě to skoro k slzám.

Nedostala jsem Oscara za to, že vyprávím lidské příběhy. Dostala jsem ho za to, že lidem pomáhám vyprávět ty jejich.

V neděli proběhl v LA 98. ročník předávání Oscarů. Já na něm opět chyběla. Moje zklamání v každém případě zmírnila skutečnost, že svého Oscara jsem už dostala. Navíc: Není všem dnům konec! Na ceremonii se mohou dostat i rodinní příslušníci. Obě děti jsem proto vlídně informovala, že by bylo na čase začít chodit na castingy .