Patří fotka do životopisu, nebo nepatří?

Přestože vám velká část personalistů řekne, že patří, já zastávám opačný názor. A mám jej vědecky podložený.

Když jsem před lety psala diplomku zaměřenou na zmapování situace uchazečů s viditelným estetickým postižením na pracovním trhu, přečetla jsem desítky výzkumů, které se zabývaly vnímáním a posuzováním lidí na základě vzhledu a s tím spojenými stereotypy, předsudky a kognitivními zkresleními.

Výsledky těchto výzkumů ukázaly (mimo jiné) následující: Přestože si personalisté nevědomě racionalizují umístění fotky do CV jako užitečné a veskrze nediskriminační (například, že si tak kandidáta lépe pamatují), fotka působí jako projekční plátno pro obsah jejich mysli, a usnadňuje jim tak volbu v prostředí nedostatku informací.

Co to znamená prakticky? Když budete na fotce personalistovi třeba jen vzdáleně připomínat neoblíbenou spolužačku ze střední, promítne do vás její vlastnosti, které na ní nesnášel. Většina těchto procesů se pochopitelně děje nevědomě, Dan Ariely nebo Daniel Kahneman by mohli vyprávět.

Jedinou skupinou, které fotka v CV naopak prospívá, jsou podle výzkumů mladí atraktivní muži. Mladých atraktivních žen se to ale netýká (více v článku).

A co fotky dostupné na sítích?!

Možná vás napadá, že se recruiter stejně podívá na sociální sítě, kde fotku uchazeče uvidí. A pak je přece jedno, jestli v CV fotka je, nebo není.

Obávám se, že to jedno není.

Ano, zaměstnavatelé si často už před pohovorem projíždějí sociální sítě a tam na ně fotka uchazeče obvykle odněkud vykoukne.

Nicméně děje se to až poté, co prostudovali CV bez fotky a měli možnost posoudit profil kandidáta na základě jeho zkušeností a znalostí, nikoli na základě jeho vizuální podoby.

Pokud si recruiter dává práci se zjišťováním dodatečných informací, je velká pravděpodobnost, že na základě CV na něj uchazeč udělal dobrý dojem. Když uvidí fotku v této fázi, vyvolá u něj zcela jiný efekt, než když bude podoba na fotce to úplně první, co se o uchazeči dozví.

To, jak uchazeč vypadá na fotce, bude totiž posuzovat s přednastavením, že jde o perspektivního kandidáta, a stane se citlivý spíše na podněty, které mu toto přesvědčení potvrdí. Vizuální podoba kandidáta zjištěná v této fázi se tak stane ve většině případů irelevantní. Zajímavé, že? V psychologii se tomu říká priming efekt.

Můžete souhlasit. Můžete nesouhlasit. Zákoutí naší mysli jsou nevyzpytatelná!

Předsudečné a stereotypní vnímání asi nevymýtíme, nicméně řešení existuje: Uchazeči, dávejte k němu co nejméně příležitostí. Recruiteři, buďte si svých bias vědomi. Pokud nebudete, můžete sebe a své zaměstnavatele ochudit o skvělé členy týmu.